11.
kapitola

Zákon, milost a život

HLAVNÍ MYŠLENKY:

Vertikální osa propojující strom ŽIVOTA v pozemském ráji
se stromem ŽIVOTA v nebeském Jeruzalémě
určuje trvalou základní orientaci v procesu proměn v dějinách spásy.

A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
Gal. 3:6-9

Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží
a každý si do něho vynucuje vstup.
Luk. 16:16

Melchisedechova kolmá osa stabilně a trvale propojuje NEBE se ZEMÍ.

Abrahamova víra i Mojžíšův zákon stabilizují orientační osu pro výsadek Božího syna.
Bez nich by ho svět nemohl rozpoznat a spasení by se nekonalo.

Křesťané žijící v Kristově identitě by už měli lépe rozpoznávat
v čem je ŽIVOT (Duch Boží) a v čem je SMRT.

12.
kapitola

Ježíš je všemi duchovními věcmi

HLAVNÍ MYŠLENKY:

Je-li jaká duchovní „VĚC“ ve vesmíru, a je z nebe a ne z temnoty,
je vždy věcí „živou“, neboť pochází od Živého Boha Stvořitele.
Všechny tyto věci proto nutně souvisí přímo
s osobou živého Ježíše Krista.

Až když se Kristus sám stane naší trpělivostí,
pak teprve zvítězíme nad svou netrpělivostí
a můžeme jít dál a pozvat Ježíše do další neproměněné oblasti svého života.

Kdo je v Kristu, je v jeho těle (církvi)
a týká se ho celé jeho POZEMSKÉ DÍLO.
Avšak v kom žije Kristus, má v sobě jeho život
a již vstoupil do jeho „NEBESKÉ IDENTITY“.

Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, …
Řím. 6:6

Naše zkřižování spolu s Kristem,
je relativně snadno srozumitelná teleportace
duchovních VĚCÍ z minulosti do přítomnosti.
Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
Kol. 3:3

Tuto teleportaci z budoucnosti (z NEBE) už možná každý nepochopí tak snadno,
ale je to také z Písma a podle Boží vůle.
Je to nástroj k naší nutné proměně v nebešťana.

A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,...
Řím 5:20

O postmoderní tzv. „identitální panice“ lze dnes říci totéž, co Písmo říká o hříchu:

„Tam kde se dnes stále více rozmáhá identitální panika,
tam se tím více začne uplatňovat a prosazovat identitální jistota v Kristu.“

13.
kapitola

Desatero

HLAVNÍ MYŠLENKY:

Desatero není zdrojem věčného života

Desatero kopíruje ohradu ztraceného ráje,
ale strom života uprostřed ráje nahradit nemůže.

V pozemském ráji byl jádrem Strom života,
v Izraeli hora Sijón
a v Jeruzalémě chrám se svatyní svatých a schránou úmluvy.

Zákonictví vytváří církvi i celému světu překážku,
kterou nikdo není sto překonat.

Lidská duše v nové identitě Ducha svatého
by se ochotně měla nechat postupně proměňovat,
neboť v NEBI bez této proměny nemůže přebývat.

Kdo je v Kristu, je spasen, ale to ještě neznamená,
že už je také vnitřně proměněn.

Ježíš nám již teď nabízí některé ochutnávky z naší vlastní budoucnosti v nebi,
ze které už teď můžeme čerpat jako z bezplatné nebeské hypotéky.