23.
kapitola
Bratrská náklonnost
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Bratrská náklonnost představuje nejdůležitější
a také nejsložitější oblast duchovního života,
kterou jiná náboženství nemají.
Je to společenský rozměr Božího království.
Nikdo nemůže mít nebe jen sám pro sebe
a je třeba se na tento fakt náležitě připravovat už zde na zemi.
Globální HŘÍCH, který zasáhl celou planetu,
nezpůsobil jen to, že Boha již nevidno, jak tomu bylo v ráji,
ale i to, že lidstvo ztratilo schopnost tvořit organicky živé společenství.
Lidstvo bez Boha je jako mrtvé tělo bez hlavy
a nemůže nalézat nic jiného,
než jen mrtvé mechanické náhražky,
instituce,
o kterých se lze jen vzájemě rozumově dohadovat.
Společenský rozměr křesťanské víry
přesahuje osobní Zbožnost jedince do nových duchovních rozměrů,
ve kterých nám osobní vyznání:
„Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2:20)
už nebude stačit.
Bratrská náklonnost není jen – já a ty,
ani – já s Bohem a ostatní,
ale spíše – my a oni,
nebo také Bůh ve všech a skrze všechny ke všem ostatním.
Jde o dialog mezi nebem a zemí.
Tradiční víra vnímá Boha pouze na nebi.
Charismatická víra vnímá dnes Boha především v Duchu svatém
bydlícím v člověku zde na zemi.
Třetí level již sleduje dialog mezi nebem a zemí.
Novým prorockým způsobem rehabilituje pohled k nebi,
ale i pohled z nebe zpět na zem.
Ježíš jako autorita všech mocností a sil a hlava církve
nás chce lépe propojit v jeden živý organismus.
Církev je chrám a my jsme jednotlivé kameny.
Duch svatý ovšem není jen ten, který je v každém z nás,
on je i tou maltou, která ty kameny spojuje v jeden pevný celek.
Ta malta je naše Bratrská náklonnost v Duchu svatém.
Naše Bratrská náklonnost je živá osoba
a tou osobou je Kristus.
