31.
kapitola
Největší je láska
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Nejvýstižnější technickou analogií (metaforou) pro lásku
ve stvořeném vesmíru je nejspíše
gravitace.
Láska vždy působí přitažlivě a přilnavě k milovanému objektu,
osobě, bytosti, ale i k pravdě, ke kráse, k domovu,
k rodnému městu, k české krajině apod.
Abychom mohli být po smrti zachyceni gravitací Boží LÁSKY
a byli tak přitaženi a shromážděni ke Kristu,
je třeba mít v sobě ten správný „element“,
který na tuto gravitaci spolehlivě reaguje – Ducha svatého.
Především však mějte lásku,
která všechno spojuje k dokonalosti.
Kol 3:14
Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí HŘÍCH.
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha,
ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna
jako oběť smíření za naše hříchy.
1J 4:10
Zdá se, jakoby lidem ke splynutí duší v opravdové lásce
bránil vnější svět včetně vlastních těl.
Ke skutečnému splynutí duší tedy může dojít pouze ve trojici,
když je přítomen někdo třetí a větší, někdo,
kdo oba přesahuje až do věčnosti.
LÁSKA sama se chce stát třetí osobou mezi dvěma.
Pravé manželství je trojice:
muž, žena a LÁSKA
v osobě Ducha svatého.
Jenom smlouva s Kristem nás může trvale zapečetit
do nepomíjivého vlivu gravitačního pole Boží lásky,
takže smíme už teď na zemi
a na vlastní duši zakusit dotek věčnosti,
dotek věčné všeobjímající Boží lásky „agapé“
a v ní i jistotu spasení.
Jsem jist, že ani smrt ani život,
ani andělé ani mocnosti,
ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu
nedokáže nás odloučit od lásky Boží,
která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Řím 8:38-39
