32.
kapitola
2Pt1:5-7 jako celek
HLAVNÍ MYŠLENKY:
2Pt1:5-7 poskytuje dostatečně bohatý materiál k tomu,
abychom se po zbytek života nenudili a měli stále co řešit.
Tento seznam vlastností řeší ne jen náš vztah k sobě samým a k Bohu, ale i k našemu okolí a k církvi,
řeší ne jen naši minulost a přítomnost, ale i naši budoucnost jak na ZEMI tak v NEBI.
Z pohledu první věty Bible zobrazuje 2Pt1:5-7 proměnu člověka nutnou na základě
stvořeného rozdílu mezi NEBEM a ZEMÍ.
Ovocem 2Pt1:5-7 je:
Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás,
nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.
Komu však scházejí je slepý, krátkozraký a zapoměl na to,
že byl očištěn od svých starých hříchů.
Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení.
Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete.
Tak se vám široce otevře přístup do věčného království
našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
2Pt1:8-11
Celá sestava 2Pt1:5-7 skrývá více vlastností, než Petrův dopis uvádí:
Nejprve Ctnost,
Poznání,
Zdrženlivost
a Trpělivost.
Pak uvádí Zbožnost,
ve které se však Ctnost proměňuje v Uctívání Pána,
Poznání je obohaceno o Proroctví od Pána,
ve Zdrženlivosti je skryto Stišení před Pánem,
a Trpělivost ve Věrnost Pánu.
Pak následuje Bratrská náklonnost,
ve které se Ctnost mění v Úctu k lidem,
Poznání v Cítěné pochopení druhého,
Zdrženlivost v Neprosazování sebe,
Trpělivost ve Snášenlivost s ostatními,
Zbožnost v Bratrskou součinnost
a Bratrská náklonnost se samaumocňuje ve Vědomí příslušnosti k celku
a nakonec Petr uvádí Lásku.
33.
kapitola
Celkový scénář
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Okolní svět mimo zahradu Eden chápu symbolicky
jako svět bez Boha a tedy bez zdroje života.
Adam s Evou a s nimi celé lidstvo hříchem přišli o možnost proměny
z pozemšťana v nebešťana
a tím i o reálný vstup do nebeských příbytků.
DESATERO KOPÍRUJE OHRADU ZTRACENÉHO RÁJE,
ALE STROMEM ŽIVOTA JE KRISTUS.
Desatero nebylo dáno proto, abychom ho splnili,
ale proto, abychom si na něm uvědomili
svou naprostou nezpůsobilost a nedostatečnost
zalíbit se Bohu.
V Kristu jsme vlastně skryti uvnitř Desatera,
neboť on je z definice své Božské podstaty
jeho naplněním.
Spasení je jen jedno a pro všechny stejné,
ale dědictví ve slávě je odstupňováno podle Božího soudu.
To, co Ježíš za nás vykonal na kříži na Golgotě „de-jure“,
v posledku s námi stejně musí Duch svatý dokonat také „de-fakto“,
protože ke Stromu života s námi nemůže vejít nic nečistého.
