PRVNÍ VĚTA BIBLE

Hlavní myšlenky jednotlivých kapitol


podrobný popis, odkazy do Písma a osobní svědectví na PDF




40.
kapitola

Veřejný prostor

HLAVNÍ MYŠLENKY:

Církev by měla zodpovědněji eliminovat náboženské předsudky a bludy,
které opanovaly veřejný prostor evropských zemí včetně USA.

„To, co ode mne slyšíte potichu v soukromí,
vy běžte a hlasitě rozhlašujte na veřejnosti.“

Církev stále ještě neumí na veřejnosti vystupovat jako celek.
Veřejnost ji ovšem jako celek vnímá.

Mocnost,
která ovládá veřejný prostor celé západní kultury včetně současné církve,
je duch individualismu.

Většina poslanců ve všech evropských parlamentech je přesvědčena,
že křesťané jsou ti, kteří se snaží dodržovat Desatero
a čekají za to po smrti pochvalu.

Musíme dál hlásat evangelium jednotlivcům potají šeptem,
jako by šlo o nějakou podvratnou činnost?

V NEBI mizí napětí mezi veřejným a soukromým prostorem.

Písmo vlastně také bojuje proti „kultu osobnosti“ i když ho takto nenazývá.
Nikdo z lidí si nesmí přivlastňovat božskou čest.
V tomto smyslu je Kristus vyjimečný a nezastupitelný.

Stačilo by jen minimum informací z Bible i z Koránu,
které by jednoznačně prokázaly,
jak Korán skoro vše důležité z Bible převrací na ruby.

Ukřižování Krista není v Písmu jen detailem,
jehož popření v Koránu by bylo možno tolerovat.

To, co bylo při oslovení jednotlivce nadbytečné,
(informace o skrytém metafyzickém hříchu),
může při oslovení veřejnosti dostat nový smysl a význam.

V NEBI MŮŽE PŘEBÝVAT JEN JEDEN DUCH – BOŽÍ
A KDO HO NEBUDE MÍT, TOHO TO TAM S JEHO LIDSKÝM DUCHEM NEPUSTÍ.

KRISTUS JE BOŽÍ NABÍDKA, JAK TOHOTO JEDINÉHO DUCHA ZÍSKAT.